Nová komedie Dovolená paní Josefy sadských divadelníků slaví úspěch

Ilustrační foto
Autor: Sadské noviny

V sobotu 27. dubna uvedl Divadelní spolek Klicpera Sadská premiéru hry Dovolená paní Josefy od francouzské autorky Dany Laurent.

K našemu velkému překvapení přišlo mnoho diváků, kteří zaplnili bezmála celé divadlo, pro hrající vytvořili skvělou atmosféru a na konci je odměnili dlouhotrvajícím potleskem.

Dovolená paní Josefy je laskavá komedie o tom, že žádné manželství není v takových troskách, aby ho jedna svérázná hospodyně nedokázala zachránit. Manželskému páru se nejdřív nedaří zastávat své role muže ochranitele a ženy pečovatelky, aby se jim to nakonec podařilo za vydatného přispění milující matky. Josefa učí Karolínu být správnou manželkou, učí ji, jak nenápadně manipulovat s manželem, zatímco Valentinovi doporučuje, aby se jeho žena o jeho milenkách nedozvěděla.

Hra své diváky baví, dojímá, hladí, ale také se s nimi zamýšlí nad problematikou institutu manželství, adopce a nad tolik diskutovaným právem člověka znát svůj biologický původ. Hra, v režii Sylvy Triantafillou, byla nastudována po několikaleté odmlce způsobené covidovou pandemií. V hlavní roli se představila Jaroslava Kynclová, které výborně sekundovali Ivana Skříčková a Přemysl Ira, jako host v představení. Světla a zvuk technicky zajistil a ovládal Jan Slavíček. Chtěla bych touto cestou za náš kolektiv Dovolená paní Josefy všem, kteří přišli, moc po- děkovat a budeme se těšit na další setkání při některé z plánovaných repríz.

Rozhovor s Jaroslavou Kynclovou – představitelkou Josefy

Je nějaký moment z večera, který vám obzvláště utkvěl v paměti?

Těch momentů je několik. Ten nejsilnější – to bylo zaplněné hlediště, reakce diváků po celé představení a neskutečná energie, která se od nich přenášela k nám na jeviště a moc nám pomohla se uvolnit a předvést co nejlepší výkon. Druhým momentem bylo přání kolegů k mým kulatinám po „děkovačce“, spolu s diváky, kteří zůstali v sále. To, že něco připravují, se jim podařilo skvěle utajit a bylo to pro mě opravdu překvapení. A poslední je poděkování za představení a přání k narozeninám, které nám do regionálního vysílání Českého rozhlasu, do pořadu Písničky od srdce, zaslala paní Zdena Pfeiferová ze Sadské.

Jak dlouho jste hru nacvičovali?

Delší dobu jsem si pohrávala s myšlenkou, zahrát si ještě nějakou větší roli, až jsem narazila na scénář komedie Dovolená paní Josefy. Na jaře loňského roku jsem oslovila Sylvu Triantafillou, zda by se neujala režie. Režírovala v DS Klicpera několik úspěšných inscenací, ve kterých jsem hrála role maminky, tchyně nebo hospodyně. Nemohu nezmínit dvě, pro mě zatím nejúspěšnější, a to paní Estragonovou, tchyni v komedii Dámský krejčí, a hospodyni paní Greyovou v Kachně na pomerančích. Nastudování „Josefy “ nám s přestávkami (divadelní prázdniny, Vánoce, zdravotní indispozice...) trvalo přes půl roku. Začali jsme v červnu 2023 čtenými zkouškami jednou týdně, aranžmá na jevišti v únoru 2024 a komplet jsme potom zkoušeli dvakrát týdně poslední měsíc a půl před premiérou.

Je komedie váš oblíbený žánr?

Ano je. Ale zahrát komedii tak, aby byl naplněn záměr autora a divák se opravdu bavil, je velice těžké.

Jaká je podle vás role ochotnického divadla v dnešní on-line době?

Myslím si, že v dnešní velice uspěchané době, kdy se v řadě činností začíná pomalu prosazovat umělá inteligence a chybí osobní komunikace mezi lidmi, je role ochotnického divadla velmi důležitá. Scházet se s lidmi, se kterými jsme na stejné vlně, kteří na sebe slyší a jsou ochotni trávit spolu volný čas, něco tvořit a podílet se tak na udržení tradic a na dalším rozvoji kultury ve svých obcích a menších městech, to má nemalý význam. Důkazem toho je i to, že přehledné doložení ochotnické/amatérské divadelní aktivity na území ČR představuje jedinečný a významný kulturní a společenský fenomén nemateriálního kulturního dědictví a v současnosti se usiluje o jeho zapsání na seznam UNESCO.

V den premiéry jste zároveň slavila narozeniny. Byla to náhoda?

Ne, byl to záměr. Nebylo to přesně na den, mám narozeniny až o tři dny později, ale byl to nejbližší možný termín. Ještě jednou děkuji kolegům ze spolku i mimo něj, kteří se na realizaci „Josefy“ podíleli a za to, že spolek tuto komedii zařadil do svého dramaturgického plánu. Byl to nejhezčí dárek k mému životnímu jubileu.

Článek je převzat se souhlasem vydavatele Sadských novin. Titulek je redakční.