Rozhovor s Lukášem Novákem z Poděbrad. O překážkovém běhu, vedení dětí k pohybu a projektu Stezky zdraví

OCR závody, na fotce Lukáš Novák
Autor: D. Hofman, Poděbradský...

Lukáš Novák patří mezi nejúspěšnější české závodníky v překážkových bězích. Zároveň se věnuje práci s dětmi a stojí za projektem Stezky zdraví. V rozhovoru vysvětluje, proč ho tento sport před jedenácti lety úplně pohltil, jaké úspěchy považuje za nejcennější a proč je podle něj důležité vracet děti k přirozenému pohybu.

Lukáši, pro čtenáře, kteří OCR vůbec neznají – co si pod tímto sportem představit?

OCR je zkratka pro Obstacle Course Racing, tedy překážkový běh. Jednoduše řečeno jde o kombinaci běhu a překážek. Dnes už existuje mnoho různých formátů – od krátkých sprintů na sto metrů až po ultradlouhé tratě. Původně vznikl tento sport asi před patnácti lety v USA. Postupně se rozvíjel a dnes z něj vycházejí i další disciplíny, například ninja sport. Zajímavostí je, že překážky se nově staly součástí moderního pětiboje a objeví se také na olympijských hrách v Los Angeles v roce 2028.

Co je při OCR důležitější – fyzická kondice, nebo psychická odolnost?

Bez kondice to nejde. Základem všech OCR závodů je běh. Vedle toho ale člověk potřebuje technické dovednosti – ručkování, šplhání, přelézání nebo práci s vlastním tělem.OCR je specifické tím, že kombinuje tři složky: běh, umělé překážky a přírodní překážky. Mezi ty přírodní patří třeba bahno, voda, kopce nebo počasí.

Psychická odolnost je také důležitá. Sport mě naučil zvládat stres a řešit problémy s větším klidem. Když mě něco trápí, jdu se proběhnout, promyslím si to a teprve potom jednám. To považuji za jednu z největších hodnot, které mi sport dal.

Jak jste se k OCR vlastně dostal?

Úplnou náhodou. Tehdy jsem pracoval ve fitness centru a kolegyně se přihlásily na závod Spartan Race. Když se vrátily, vyprávěly o tom s takovým nadšením, že jsem si řekl, že to také zkusím.

Pamatuji si svůj první závod v Liberci. Bylo tam asi osm tisíc lidí. Hned jsem cítil, že je to něco pro mě. Do té doby jsem hrál hlavně fotbal, ale zjistil jsem, že OCR mi vyhovuje mnohem víc. Je to individuální sport a člověk se v něm může prosadit i tehdy, když nezačínal v dětství. Od té doby jsem absolvoval více než 400 závodů po celé Evropě.

Jaké úspěchy považujete za největší?

Nejvíc si cením titulu mistra České republiky v elitní kategorii. O to víc, že rok předtím jsem měl přetržené vazy v kotníku a vůbec jsem nevěděl, jestli se k závodění vrátím. Velkým úspěchem bylo také vítězství na mistrovství světa v Belgii ve věkové kategorii. Ačkoli někteří lidé považují age group za méně prestižní kategorii, konkurence je tam obrovská.

Za nejdůležitější ale považuji dlouhodobou konzistentnost. Daří se mi pravidelně umisťovat na předních příčkách už řadu let a právě toho si vážím nejvíc.

Velkou část své energie věnujete dětem. Proč?

Protože právě děti jsou budoucností tohoto sportu. OCR je technicky náročné a člověk, který s ním začne až ve třiceti letech, se musí naučit spoustu dovedností.

Děti mají obrovskou výhodu – učí se přirozeně. A hlavně OCR obsahuje přesně ten pohyb, který jsme jako děti dělali běžně venku. Lezli jsme po stromech, přelézali překážky, šplhali a běhali. Dnes to dětem často chybí.

Mám radost, že je tento sport baví. Každý trénink je jiný – jednou šplháme, podruhé běháme, pak trénujeme gymnastiku nebo překážky. Díky tomu je trénink pestrý a děti u něj vydrží.

Co vás na práci s dětmi nejvíce těší?

Především to, že jim mohu předávat zkušenosti. Nejdůležitější ale není vychovat vrcholového sportovce. Mým cílem je, aby si děti vytvořily pozitivní vztah k pohybu. Když si z tréninků odnesou pocit, že sport je radost a přirozená součást života, pak jsem spokojený. Výsledky jsou až na druhém místě.

Nedávno jste stál také u zrodu Stezek zdraví. Jak tento nápad vznikl?

Vznikl při běhání. Každý rok naběhám dva a půl až tři tisíce kilometrů, takže znám zdejší okolí opravdu dobře. Často jezdím na závody nebo dovolené a všiml jsem si, že v některých městech mají krásně značené běžecké a turistické trasy. Člověk přijede, vybere si vzdálenost a může vyrazit.

Řekl jsem si, že něco podobného by si zasloužily i Poděbrady. Máme nádherné lesy a cesty za jezery, které mnoho lidí vůbec nezná. Přitom právě tam člověk najde klid a může si skvěle odpočinout.

Pro koho jsou stezky určené?

Pro úplně všechny. Není to projekt jen pro běžce. Trasy jsou vhodné také pro procházky, nordic walking, cyklisty nebo bruslaře. Pomocí QR kódů si lidé mohou zobrazit trasu v mobilu nebo ji nahrát do sportovních hodinek. Cílem je motivovat obyvatele i návštěvníky města, aby objevovali okolní přírodu a trávili více času pohybem venku.

Poděbrady jsou tedy stále vaším domovem?

Jednoznačně. V Poděbradech žiji od dětství, chodil jsem zde do školy, hrál fotbal za Bohemii Poděbrady a znám zdejší okolí velmi dobře. Nikdy jsem neměl potřebu stěhovat se jinam. Když někam odjedu, vždycky se rád vracím zpátky. Poděbrady jsou prostě domov.

Článek i fotografie byly převzaty se souhlasem vydavatele z Poděbradského zpravodaje. Titulek je redakční.